Utrpení nenažraného člověka

"Ja zomieram" jak by řekla kamarádka Bóši v půlce hodiny japonštiny. Fakt mám pocit, že zhořím (a zdrojem je zřejmě ochromující bolest mých svalů). Víte jak jsem říkala, že chci žít zdravěji? Tahle myšlenka se přetransformovala do "potřebuju za měsíc zhubnout a mít zadek jako z oceli (nebo aspoň hliníku)". Proč? Jelikož zima na mě zapracovala. I když nenažraní lidé si vždycky musí najít nějakou výmluvu, jako zimu, léto, sklon zemský osy...pro to, aby odůvodnili to, že jim špeček leze přes kalhoty. A já přiznávám: JSEM ŠPEKATÁ, PROTOŽE ŽERU JAKO PRASE. A to se změní! Nebo už se mění...teda...aspoň si to myslím. Za měsíc je Animefest. Nejenom, že nemám dodělaný cosplay ani z půlky, ale...prostě se do něj nevejdu. A když vejdu tak mám zadek rozteklej až na lýtkách...no, není to krásný na pohled a už ani náhodou an pohmat (i když doufám, že mi na animefestu nikdo na zadek sahat nebude. Tudíž jsem nasadila prasácké tempo cvičení a svůj jídelníček jsem radikálně změnila - už týden jsem neměla pizzu, asi můj rekord. Vlastně ani brambůrky, čokoládu, pečivo...a do toho cvičím jako blázen (vím, že se to nemá přehánět, ale já razím takové heslo, za které by mě každý fitness trenér zlískal - dokud to pořádně nebolí, tak to nezabírá a i pak se musí jet). A i když nevím, jestli to zvládnu, tak tady máte pár věcí, které jsem si za těch pár dní "protrpěla"...

1.) I když svého přítele miluji, v tomhle je to s ním těžký. On má totiž opačnej problém (můj vysněnej) - cpe se, ale je jak tyčka. A tak, když jsem za ním dneska přijela a viděla tam ty brambůrky, čokolády, čokopiškoty, bonbony...a v lednici salsa a koupený sýrový nachos. Byl to boj. Bolest. Pot. Slzy. Sempai a jeho věta "Vždyť ale držíš dietu", když jsem po něčem sahala. Přemýšlela jsem, jestli bych z vlastních slin s trochou vanilkového aromatu mohla udělat pudink. Ne, nemohla.

2.) Strašně mi chybí konzistence pečiva. Ne chuť, ta je mi putna, ale prostě ta křupavá konzistence, enbo naopak ta neopakovatelně chlebově mazlavá. Ale já místo toho jím jenom MOKROU zeleninu. Jak já toužím po něčem suchým. Asi sežeru houbu na mytí nádobí.

3.) Užívám si olizování věcí. Protože olizovat není to samý co jíst. Koupila jsem si kokosový olej na obličej, ale pořád si ho mažu jenom na rty, abych aspoň cítila tu kokosovou chuť. Olizuju příbory, protože chutnají hezky železně. Vždycky jsem říkala, že sýrová omáčka u nás na intru chutná jako omítka. *pohled na lahodnou zeď*

4.) Všude čtu o nějakých dietách a kdykoliv přijde na to, co můžete za den sníst, jenom zařvu: ,,To je ale kurňa málo!", a převrátím stůl.

5.) Propadám panice, protože vím, že to trvá hrozně dlouho, než člověk zhubne. A taky vím, že chci ještě v životě jíst něco jinýho než papriky a kuskus. Ale bojím se, že nebudu moct a budu do konce života odkázaná jenom na olizování...