Předanimefestová panika

Proč tu nic není? Důvodů je hned několik.
V sobotu se mi rozbil notebook. Dneska už ho mám doma, spravený, čistý, krásný, hebký. Nepřehřívá se, neseká...ale nemám v něm nic. Za svůj šestiletý život byl můj počítač už třikrát nemilosrdně vymazán. Vždycky jsem to přežila, přežiju to i teď, ale přišla jsem o všechny svoje drahocenné fotky, písničky, filmy. Jsem chronický anti-zálohovač, takže mám zase velké fň. Přišla jsem i o svoje těžce vydobyté slovníky, programy na úpravy videí, photoshop...no, bude to ještě chvilku trvat, než bude Taťána (tak se můj notebook jmenuje) zase ve formě. Ale dostala novou klávesnici, kde jsou písmenka u sebe blíž, takže už mi do ní nebudou tolik padat drobky.
A krom toho se blíží Animefest, na který jsem si koupila lístek v naivní představě, že stihnu dodělat cosplaye. Je to za týden a já nemám ani fň, výrobu zbraní jsem vzdala úplně (nebo spíš odsunula na Advík), tak snad se povede alespoň ten zbytek. Momentálně je to v té vtipné fázi, kdy jsme se Sempaiem vyrobili "figurínu" mých nohou a ty nohy teď leží v předsíni jako půlka ožralýho člověka, co usnula na cestě domů. Ale po Animefestu sem určitě napíšu.
Jinak Sempai má v sobotu narozeniny, ale slavíme je už dneska. Připravila jsem pro něj boží dárky (spíš super zabalený a opravdu si myslím, že to balení je BOŽÍ). Tak to sem vyfotím a dám taky. Teď čekáme na pizzu (jelikož do cosplaye jsem zhubnula extrémní prací na něm), dáme si dort, co jsem udělala a bude to super.
Mějte se krásně a makejte na cosplayích!!!

Rukolka season already???

Takovýhle krásný pan housenka na mě čekal před třemi dny po příchodu domů. Z tohohle obrázku můžete usoudit dvě věci - že jsem vášnivým pěstitelem rukoly a že mám ráda Cyanide and Happiness (pro ty, co pana housenku neznají, tak se podívejte zde):

Udělalo mi to neskutečnou radost, tak jsem se s vámi musela podělit o to, jak se Sempai šikovný a jak na mě myslí, abych nebyla smutná, když se vrátím zmlácená ze školy.Zmlácená až na buněčnou úroveň přidáváním nekonečných japonských koncovek. Ale pan housenka mě rozesměje vždycky, když se na něj podívám (a když se potěším nad tím, jak krásně mi rukola roste). A když jsem tu u svých zahrádkářských úspěchů - podruhé mi vykvetla bazalka! Už to vypadalo, že je s ní konec, že se nevzpamatuje, ale po přesazení se vzchopila, znovu vyrostla a vykvetla. Zkouším nasušit lístky, abych měla domácí koření (ano, doteď jsem ji měla jako "rostlinného mazlíčka"). A rozkvetla mi podruhé i kytička neznámého původu a druhu, kterou jsem dostala po Vánocích. Ono já ty kytičky mám místo zvířat. Kdyby to bylo na mě, tak máme králíka, shibu a pravděpodobně i straku. Ale zatím nemůžeme mít nic, tak pokaždé, když zatoužím po mazlíčkovi, tak se mi pořídí kytka. Za dva týdny je Flora, to bude moje zhouba. Dneska jsem si z Baumaxu málem odnesla meduňku. Vždyť ta ani není koření a k jídlu nesušená není dobrá! Ale tak krásně voní!
Dneska jsem si dala od cosplaye chvíli oraz. Sempai totiž potřeboval do školy nafotit svůj projekt na keramiku. Spousta z vás určitě zná "poro" zvířátka z League of Legends. Sempai si je přetvořil trochu podle svého a udělal jich celou rodinku, která dneska šla na výlet do jarní přírody. Vyhrabali se z listí po dlouhém zimním spánku, posnídali sedmikrásky, tatínek přinesl mamince kytici, protože jí má moc rád. Vozili synáčka na chlupatých zádech, lezli po stromech, Tatínek a junior rošťácky snědli mamince věneček, který si upletla na ozdobu. Zatím nemám fotky upravené, ale abyste měli představu...

Tak snad i vy si užíváte sluníčka a jara ^^

Noc s Andersenem 2015 - Do Japonska a zase zpátky

Musím konstatovat dvě věci, které si v tuhle pozdní noční dobu uvědomuji (píši tento článek v jednu ráno) - že jsem jako zpomalený film a sova k tomu. Zpomalená sova. Noc s Andersenem byla minulý pátek a já o tom pořád nenapsala a přitom to byla největší událost posledních týdnů!Přiznám se, že tenhle týden jsem na blog neměla ani pomyšlení, pracuju na cosplayi, ráda bych ho dodělala do Animefestu. Ale teď k samotné Noci...

Pro ty z vás, kdo nevědí, co je Noc s Andersenem - jedná se o každoroční akci knihoven. Úkolem Noci s Andersenem je přiblížit dětem svět čtení, rozvíjet jejich představivost, na chvíli je odtrhnout od počítačů, pomoci jim zažít nějaké nevšední dobrodružství s knihou v ruce, Já sama jsem takhle před 11 lety přišla na Noc s Andersenem, jako malé pískle nadšené čtením...a letos jsem přišla jako pomocnice, která má děti ke čtení přivést. A jelikož jsem svým nadšením pro Japonsko (nečekaně) proslavená, zvolilo se za letošní téma Japonsko - jeho pohádky, legendy a kultura. S paní knihovnicí jsme akci pečlivě připravovaly, ale jelikož na Japonsko jsem já ten "odborník", tak jsem měla spoustu věcí v rukou i já sama. Přiznávám - měla jsem hrozný nervy. Ono je něco jiného povídat třídě dospělých lidí a třídě dětí, které nechápou spoustu vtípků, které nemůžete zavalit hromadami "důležito - zajímavých" informací...což mně, giganticky ukecanému člověku činí problém. Ale celé to dopadlo moc krásně :)
P.S. Ne všechny fotky v článku jsou moje, jelikož jsem si před začátkem focení ťápla na objektiv a 90% fotek jsem tak měla zaostřených na tu ťápotu - alias fotky na fň.