Grow from your scars

There is still some life inside

I když se všechno zdá černé, zešedlé, nemusí to tak být. Vždycky někde hluboko, tam, kam nikdo nedohlédne potichu tepe život a jenom čeká na impuls, který mu dovolí rozlít se do světa.

Modrá liška

Tak...tohle jsem já. Nejsem modrá, vlastně nejsem ani liška. Ale stejně jako se říká, že jste jen tak staří, jak se cítíte, já uznávám to, že když se cítíte být třeba puntíkovaným slonem, tak jím klidně můžete být. Já si jednoduše jako ta modrá liška přijdu.
Před šesti lety, když jsem četla Jantarové kukátko od Philipa Pullmana, začala jsem přemýšlet, jak by asi vypadal můj daemon (zhruba ve zkratce - vaše duše zhmotněná do zvířete, které se ustálí až momentě, když dospějete) a jako první mě tehdy napadla právě liška. Asi to byl nějaký impuls z hlubin mého podvědomí, ale právě takové bývají nejsprávnější. Lišky dokáží být neskutečně věrné, přátelské a hravé. Dravé, divoké, ale i mazlivé. Ochočená liška v sobě snoubí to nejlepší z psa a to nejlepší z toho, čím psi kdysi dávno byli. Nakonec...nikdy se nedá ochočit úplně, neustále potřebuje volnost a nesnese, když jí někdo táhne na vodítku směrem, kam ona nechce. A to jsem já. Neumím žít v kleci, čas, který trávím zavřená pak musím vynahradit cestováním, touláním. Stejně jako ty zrzavé potvůrky jsem ráda sama, určuji si čas běhu věcí, ale s tím, ke komu přilnu, už zůstanu a beru ho jako "člena velice malé smečky", A jelikož je smečku potřeba bránit, beru tuhle zodpovědnost na sebe a bojuji vším, co mám. Tady asi ve mě začíná ta "divoká část". I když v některých věcech vím, že jsem až moc "měkká" a "humánní", jsou tu situace a myšlenky, ve kterých se projevuje něco, co sama dost dobře neumím popsat, ale odůvodňuji si tím spoustu svých reakcí a chování. V mnoha ohledech v sobě stále cítím tu "zvířecí" část, kterou ať se snažím jakkoliv, tak nedokážu potlačit.
A proč modrá? Modré je barva nebe, mořských vln, pomněnek, svobody, víry, naděje. Lišky sice obyčejně létat neumí a plavání moc neholdují, ale mohou ve svém kožíšku nosit připomínku těch krásných věcí.