Nikdy nezveřejněné fotky / Never published photos

Snažím se víc fotit, ale bohužel nenacházím inspiraci. A když jí náhodou najdu, nejsem schopna jí převést do reality nebo se tomu ani nepřibližuje a já pak sedím nad takovým fotografickým nedochůdčetem a nevím co s ním. A tak fotím jen tak, co se namane. Lidé mi většinou pózovat nechtějí, tak fotím krajinky a zvířata (nebo zvířata v krajince). Nebo občas udělám pár fotek z výletů, což bych měla dělat častěji - když tu teď zpětně projíždím fotky vzpomínám si i na malé detaily, které se k tomu momentu vážou. Jsem šťastná, že jsem to všechno mohla prožít.
Takže sem dávám všemožnou směs fotek z léta a podzimu, které jsem sem chtěla dát a pak jsem je sem nedala (jako většinu věcí, co jsem rozpracovala). Ale dělají mi radost.

I am trying to take more photos but I have no inspiration. And when I got some inspiration I am not able to turn it into a real photo or it doesn´t fit the image I have in my head. And so I just sit there with half-done photo and I don´t know what to do. So I take photos of whatever I want to. People don´t want to pose for me so I just take photos of the nature or the animals (or the animals in the nature). Or sometimes I take some photos during the trips for which I am gratelful now, I should do it more. Now, when I look at those photos I remember every little detail that is bounded with the moment. I am happy that I could live those moments.
So I am posting here some various photos from summer and autumn which were supposed to be posted here but then I forgot about it. But they make me happy anyway.

Tady bydlí Pánbůh/ Here lives the Lord

(Kruh)

A jsme tři / And now there are three of us

Kdo by byl kdy řekl, že něco (spíš někdo) tak maličký může změnit svět tak moc. I když jen maličký mikrokosmos dvou lidí. Je tak drouboučký, že se vejde do dlaně, ale i tak už je to obr - když jsme si ho přinesli, byl jenom taková roztřesená kulička, která by se vešla snad i do krabičky od sirek. Hrozně rád se láduje dobrůtkami, hromadí si je (stejně jako každý právný křeček) a pro kousek salátu by snad skočil i salto vazd. A pro jeho roztomilá korálková očka, kulatá ouška a mrňavé pacičky bychom zase skočili salto vzad my. Každý den prozkoumá o kousek světa víc, prožije nové dobrodružství - i když nám můžou připadat fádní a obyčejná. Ale i malé věci jsou neobyčejné, stejně jako on. Náš měkkoučký oživlý muffin - Ferda :)

Who would ever say that something (well...more like someone) so tiny could change the world so much. Even though it is only a small universe of two people. He is so tiny that he can fit in your palm, but he is already a giant - when we brought him home, he was just a fluffy ball that could fit in a box of matches. He loves to stuff himself with goodies, he gathers them (as every other hamster) and for a piece of salad he would do a perfect backflip. On the other hand we would do a backflip for his black-beaded eyes, round ears and cute paws. Every day he discovers another part of the world. Every day he experiences a new adventure - it might look ordinary to us. But even the small things are extraordinary, just like him. Our living soft muffin - Ferda :)

Paichichin Flickr

Olééé!Tak, jelikož už toho "art shitu"mám docela dost, rozhodla jsem se sebrat odvahu (protože chci být odvážnější podle svého nového předsevzetí) a založila jsem si flickr, yaaaay! Takže pokud se vám moje fotky líbí, neváhejte se tam občas podívat, přidat si mě tam do přátel (nebo nějaké té obdobě toho na flickru) a sdílejte (to je mé zbožné přání:D) ^^

                                                               Paichichin Flickr

Samofotografové, obdivuji vás

Máte jasnou představu o tom, jak by to mělo vypadat. A je to ÚŽASNÝ nápad. Úplně se vidíte ve výstavních síních New Yorku. Je to hluboká, krásná, něžná myšlenka, kterou chcete přeměnit ve fotografii. A pak skončíte v lese s černou držkou a zjišťujete, že to focení vlastně není až zas taková sranda. V tomhle článku plného naturalistických popisů a vulgarit (já vás varovala) vám popíšu můj první pokus o uměleckou fotku sama sebe...tedy spíše tu cestu, která vedla k jejímu pořízení. Upřímně si myslím, že velice podobně probíhá většina sebefocení (a proto budu psát tento článek velice autentickým stylem, abyste se s tím utrpením mohli sžít).

Grow from your scars

There is still some life inside

I když se všechno zdá černé, zešedlé, nemusí to tak být. Vždycky někde hluboko, tam, kam nikdo nedohlédne potichu tepe život a jenom čeká na impuls, který mu dovolí rozlít se do světa.