1.) I když svého přítele miluji, v tomhle je to s ním těžký. On má totiž opačnej problém (můj vysněnej) - cpe se, ale je jak tyčka. A tak, když jsem za ním dneska přijela a viděla tam ty brambůrky, čokolády, čokopiškoty, bonbony...a v lednici salsa a koupený sýrový nachos. Byl to boj. Bolest. Pot. Slzy. Sempai a jeho věta "Vždyť ale držíš dietu", když jsem po něčem sahala. Přemýšlela jsem, jestli bych z vlastních slin s trochou vanilkového aromatu mohla udělat pudink. Ne, nemohla.
2.) Strašně mi chybí konzistence pečiva. Ne chuť, ta je mi putna, ale prostě ta křupavá konzistence, enbo naopak ta neopakovatelně chlebově mazlavá. Ale já místo toho jím jenom MOKROU zeleninu. Jak já toužím po něčem suchým. Asi sežeru houbu na mytí nádobí.
3.) Užívám si olizování věcí. Protože olizovat není to samý co jíst. Koupila jsem si kokosový olej na obličej, ale pořád si ho mažu jenom na rty, abych aspoň cítila tu kokosovou chuť. Olizuju příbory, protože chutnají hezky železně. Vždycky jsem říkala, že sýrová omáčka u nás na intru chutná jako omítka. *pohled na lahodnou zeď*
4.) Všude čtu o nějakých dietách a kdykoliv přijde na to, co můžete za den sníst, jenom zařvu: ,,To je ale kurňa málo!", a převrátím stůl.
5.) Propadám panice, protože vím, že to trvá hrozně dlouho, než člověk zhubne. A taky vím, že chci ještě v životě jíst něco jinýho než papriky a kuskus. Ale bojím se, že nebudu moct a budu do konce života odkázaná jenom na olizování...
