Tak jako se to stalo mnohokrát předtím, i tenhle blog jsem opustila (i když to už všichni věděli, jelikož to je víc než rok, co jsem sem něco přidala). Jen bych chtěla tak nějak "surově" osvětlit, co se stalo, aby se ta etapa, kterou jsem na tomhle blogu zažila, uzavřela.
Poslední článek, který jsem sem napsala byl ze dne, kdy jsem se odstěhovala od svého přítele. Po hrozné hádce jsem zbaběle utekla a bydlela jsem u kamarádů. Sice jsme se k sobě (navzdory očekáváním všech) na chvíli vrátili, nicméně nám to o moc déle nevydrželo. Rozešli jsme se po šesti letech. Tedy, abych to uvedla na pravou míru a odhalila i tu nehezkou stránku sebe, rozešla jsem se s ním já. Můj výlet do Japonska mi opravdu ukázal, kam chci směřovat. Ten směr nebyl stejný s tím, kam směřoval můj bývalý přítel a usoudila jsem, že už nemá smysl v takovém vztahu zůstávat. Teď, víc než rok poté, co jsme se rozešli, tu sedím u těch stejných kamarádů na té stejné posteli, na které jsem spala během naší odluky, ale místo vztahu je za tím spíš to, že nemůžu najít bydlení.
Léto jsem zase strávila v Japonsku. Se svým novým přítelem, o kterém tu ale psát nechci. Zjistila jsem, že čím víc člověk ventiluje svůj osobní život na internetu, tím větší pravděpodobnost je, že se ten život pokazí. Ukazovala jsem tu jen ty hezčí stránky, snažila jsem se vykreslit něco, co nebylo, snad abych tím ošálila i sama sebe. Krom toho, dívat se na ty momenty, kdy jsem byla šťatsná, tak trochu jitří moje rány, i když už se skoro zahojily a bolet by neměly. Nicméně jsem teď šťastná, pokud by to někoho, kdo kdy můj blog četl a nějak mi fandil, zajímalo. Směju se víc. Už neberu antidepresiva. Jsem ve třeťáku na vysoké. Pracuji ve veganském bistru. Moje kráské vlasy mi dorůstají a věčně bojuji se svojí váhou. Cosplay už nedělám a zřejmě ani dělat nebudu (a je to obrovská úleva). Netuším, co mě v budoucnu čeká a bojím se toho, stejně jako předtím, ale vím, že to nějak překousnu, ať to bude jakkoliv těžký.
