Tenhle týden jsem zkusila hodně nových věcí. Jak víte, zkouším překonávat strach a zkoušení nových věcí k tomu určitě patří. Strach ze zklamání, z toho, že jsem vyhodila hromadu peněz pro nic, z mluvení před novými spolužáky, z jízdy autem s novými světly. A všechno jsem to zvládla, tak se s vámi můžu o tyhle zkušenosti podělit (i když jsou to takové každodenní pakárny). A krom zvládání strachu mě konečně po dloooouhé době opouští smutná zimní nálada a těším se na nové věci. Žel bohu jsem se teď nedostala k focení (jenom jsem si vyfotila progress cosplaye, ten sem taky dám). Mám hromadu nápadů, které chci zpracovat. Jinak právě jsem dostala prvních sto shlédnutí na Flickru, takže jsem z toho šťastná jako blecha a asi si dám něco dobrýho za odměnu (P.S. Předsevzetí se zdravým životním stylem žalostně projíždím.
1.) Nové chutě
Jak jsem už zmiňovala, moje předsevzetí ohledně odvahy beru dost pomalu. Poprala jsem se s pár panickými záchvaty a teď v sobě nacházím odvahu zkoušet nové věci. A jelikož jsem věčný jídelní experimentátor, zkusila jsem tenhle týden pár "specialit", které se u lidí ne vždy těší oblibě. Můj penfrien Shingo mě ponouknul, abych zkusila natto. Pro ty z vás, kteří o tom nikdy neslyšeli, natto jsou fermentované sójové boby. Díky tomu, že jsou zkvašené mají dost specifickou chuť a vůni. Sháněla jsem to hrozně dlouho, nakonec jsem to objevila v malém veganském krámku (kde si chci nakoupit suroviny na miso polévku) a dovezli mi ten "poklad" až ke dveřím. Se Sempaiem jsme to odvážně zkusili spolu. Ten "smrad" který všichni popisujou nebyl tak hrozný. Paradoxně mi to připomínalo trochu psí granule a psí konzervu (omlouvám se všem skalním fandům natto :D). Chuť už byla o něco horší. Dala jsem si jeden bob, otevřela jsem pusu, protože jsem doufala, že vzduch ten humus syfouká, ksicht zkřivenej jak maska nó, plivala jsem jako lama v ohrožení, byla bych si tlamu vymyla ředidlem, kdybychom nějaký měli. Z nějakého důvodu mi ta chuť ,snaho,hořko čpavková zvedla žaludek. Ještě pár minut potom jsem měla v puse příchuť, jako kdybych jedla plesnivý kafe. Takže zbylé natto šlo do rukou jedné jeho milovnice, která se nabídla, že ho zkonzumuje. Mě to radost neudělalo, ale jí jo. Sempai měl ale dobrou připomínku: Chuťově mu to vzdáleně připomínalo loštické tvarůžky. A ty jsem dneska vyzkoušela taky! Měla jsem je kdysi jako maličká a ten smrad mě od toho donkonale odradil zhruba na dalších 15 let. Dnes jsme ale s Bóši (kamarádka, která pořád nosí klobouk - ten se japonsky řekne bóši) v tvarůžkové cukrárně - naivně jsem si myslela, že tam budou tvarůžky dělané na sladko, ale byly tam jen hezky naaranžované slané věci. Boši si dala lokše plněné tvarůžky a dala mi ochutnat...a natto bylo teda horší. Tvarůžky mi sice kdovíjak nechutnaly, ale když jsem přišla domů, řekla jsem si, že bych to zkusila znovu. Což se mi u natto nestalo. A jaké to je chuťově (jsem překvapená, že "syrečky" spousta lidí ani neočuchala)...jako když necháte v ledničce hrozně dlouho otevřený eidam. Je to hořké a ta výrazná vůně vám stoupá do nosu a trošinku štípe. Ale to nejlepší mě ještě čeká! V pátek přijede pár kamarádů a dáme si been boozled. Je to speciální edice Jelly Belly, kde jsou namixovány fazolky skvělých a odporných příchutí - držte mi palce, ať neohodím návštěvu až si dám zkažený vejce nebo skunka! A v pondělí...jdu na workshop japonských sladkostí. Omnomnom!
2.) Prezentování se
Jak asi víte, moc kamarádů jsme si na vejšce neudělala (ale ty co tam mám jsou super). S kolegy z uměnovědy si moc nerozumím, možná proto, že mě uměnověda tak neskutečně ubíjí a je (alespoň některé) baví. Proto jsem se prezentace před nimi docela bála, o to víc, že jsem měla takové...neumělecké téma - Vážná hudba v japonské popkultuře. Kvůli tomu, že jsem to dělala až do půlnoci jsem nestihla pořádně úkol na konverzaci a říkala jsem tam hrozný hovadiny (a cítila jsem se kvůli tomu under the weather). Ale prezentace se mi povedla! Lidi se smáli a nevypadali jako když mají vypustit duši...což tak obyčejně vypadají. Nesmáli se mě, ale tomu, co jsem jim tam vyprávěla a pouštěla a ještě se možná něco dozvěděli i když jsem asi ještě za většího pošuka, než jsem byla (Kill la Kill není nejlepší sebereprezentační anime). Příště seberu odvahu a přečtu svojí recenzi...kterou jsem jen tak mimochodem psala do čtyř do rána a pak jsem cestou do školy málem usnula a jela až někam do háje (a pak se na mě ani nedostalo, fň!!!). Musím být víc průbojněší, prosazovat se a nebát se ozvat na hodinách i když mluvím jako jediná z celýho sálu!
3.) Ježdění autem
Po posledním dobrodružství, kdy mi v noci nesvítily světla jsem nejela už pár týdnů. Ono všeobecně mám s tím autem trochu lapálie. Asi dva měsíce zpátky se mi stalo, že se mi vybila baterka v autě a musel mi pomáhat pán startovacíma kabelama. Takže jo, bojím se občas do toho auta sednout a jet. Tuplem když venku fouká a naše maličké autíčko hrozí tím, že se převrátí. Zatím to ustálo, ale jestli přijde do Olomouce tornádo se žralokama (na Nově budou dávat film Žraločí tornádo, dívejte se!), tak budu nahraná. Zatím ale jezdím bez nehod, i když mě málem zase naboural nějaký velice milý pán, který mi nedal přednost a ještě na mě troubil a ukazoval prostředníček. Ono upřímně, kdybych byla stejné hovado jako on, tak jsem do toho protisměru nenajela, aby si tam on mohl hezky vjet a abychom se neťukli. Na našem autě by odřenej lak asi nebolel, ale jemu by to podělalo den, možná aji týden. Ale zlá nejsem, takže jsem mu uhnula, usmála se a říkala si, že až jednou udělá tohle nervákovi jako je můj táta, tak už by mu ten jeho vítězoslavnej výraz zdobil otisk pěsti. Snažím se být klidná a tyhle věci si nijak nebrat, ale o to víc si uvědomuju jak je jezdit autem nebezpečný. Lidi, co jsou schopný vyjet takhle třeba někam na dovolenou mají mojí hlubokou úctu. Já se bojím i do obchoďáku. Ale mám v plánu jednou jet do centra...snad přežiju.
A na co se těším? Až zítra zase budu psát znaky v knihovně. Až budu dělat další část cosplaye. Až vyfotím ty moje vysněný fotky. Až si přečtu knížku, co jsem si koupila z knihovny. Až dám dohromady japonskou větu gramaticky správně a českou bez překlepu. Malé cíle a radosti, ale...jsou moje.
Žádné komentáře:
Okomentovat