sobota 21. března 2015

30 Day Anime Challenge 2/3




Je to pořád 30 day anime challenge když netrvá 30 dní? Neměla bych to pojmenovat nějak jinak? Něco jako prokrastinačně melancholické flákání nad anime rozdělené do tří článků? A je to vůbec zajímavé, když se mi tam pořád opakují jedny a ty samé postavy a anime? HELL YES! Teda alespoň pro mě. Musím při tom namáhat své zakrnělé mozkové buňky, protože prohrabat se těmi hromady shitu, co jsem kdy viděla je opravdu výzva.
11.) Nejlepší opening

Fullmetal Alchemist Brotherhood - Again

To nikdo nečekal, že tu bude zase Fullmetal (nerýmuje se tahle věta???). I když můžu sebevíc milovat NICO touches the Walls, tak musím uznat, že první opening od Yui je bezkonkurenční. Je to smutný, akční...no prostě a jednoduše to skvěle reflektuje to, co má přijít po openingu. Dýchá to na mě vzpomínkami a i když jsem toho od té doby viděla docela dost, pořád to zůstává nepřekonáno...ale krom tohohle openingu mám ráda ještě openingy z Onegai Teacher a Onegai Twins (protože mi evokují léto), první openingy Naruta (protože je to opravdu retro). Ale ještě jeden opening vám sem musím nasdílet. Přiznám se, že jsem anime barbar a naviděla jsem Ghost in the Shell, ale openingy jsem z něj viděla a všechny mi přijdou nádherné. Vidíte...na Ghost in the Shell bych se měla podívat!

12.) Nejlepší ending


Kimi ga Nozomu Eien - Hoshizora no Waltz
Většinou nesnesu ani openingy, natož endingy. - nemilostrdně je přeskakuju. Kimi ga Nozomu Eien má opening nic moc - ale ending nádherný. Možná vám přijde takový meh, ale to je zřejmě tím, že jste anime neviděli, protože celý ten seriál je hrozný doják. Pokud si domů chcete přivolat armádu ninjů sekajících cibuli, pusťte si to. Není to moc známé, ale stojí to za to. *spoilery...představovací* Je to anime o skupině kamarádů, kterým do životů zasáhne tragédie v podobě autonehody. Jedna z jejich kamarádek (a přítelkyně jednoho z nich) upadne do kómatu a když se vzbudí, nic si nepamatuje a všichni musí hrát, že se nic nestalo i když už mají svoje životy...a především pak její přítel, kterého z depresí vytáhla jejich společná kamarádka...a zamiloval se do ní.

13.) Nejsmutnější scéna v anime



Suzuka - Deštník lásky

Ta delší scéna začíná zhruba na 7:17. Je to obří spoiler, ale nevím, jestli se kdy kdo na Suzuku podívá (je to zase taková hipsteřina). Pokud se na to video někdo podívá, tak si k tomu přečtěte zhruba převyprávěný příběh anime:
Kluk Yamato se přestěhuje do nového města, kde když prochází kolem hřiště, vidí dívku, která trénuje skok do výšku (jo, zápletka jak hovado). Okamžitě se mu zalíbí, zjišťuje, že se jmenuje Suzuka, je odtažitá, chladná, odmítá ho i když se ze všech sil snaží. Vstoupí do sportovního družstva, aby jí byl blíž a i když už si jsou blízcí, tak s ním stejně nechce chodit (a to dělá fakt super romantický věci). Yamato se dá dohromady s jinou dívkou, ale jejich vztah enmá moc perspektivu, protože pořád miluje Suzuku...a najde u ní její fotku s jiným klukem. Myslí si, že je to její přítel,ale vyjde najevo, že je to její bývalý "senpai" ze sportovního týmu. A tady začíná ta smutná scéna - i onen senpai o Suzuku stál, ona si pořád nebyla jistá, jestli s ním chce být - řekne mu, že mu dá odpověď, až se vrátí ze závodů. Bohužel, její senpai cestou na závody umře a ona už nemá šanci mu svou odpověď říct - během jeho pohřbu zajde na místo, kde její senpai nakreslil deštník lásky - pod který napsal jejich jména. Suzuka už ví, že ho má ráda, ale už mu to nikdy nebude moct říct.

A další scéna, která mě vždycky zaručeně rozbrečí:


Byousoku 5 centimeter - One more time

Opět vysvětlení pro ty, kteří anime neviděli (a opět mega spoiler vysvětlující celé anime). Vypráví o chlapci, který měl nádherný vztah se svojí kamarádkou, která se stala ejho láskou, ale rozdělila je dálka - jak čas plynul, ona na něj postupně zapomněla, on na ní ale nikdy, ovlivnilo to všechny jeho budoucí vztahy, už nedokázal nikoho milovat tak jako ji. A v poslední scéně, kdy ještě máte naději, že jsou doopravdy spolu, se dozvídáte, že bydlí kousek od něj...a je zasnoubená s někým jiným. A úplně na konci se minou na železničním přejezdu, kde on stále čeká, že jí uvidí, ale ona už je pryč.

14.) Postava, které jste nejvíce podobní


Satonaka Chie - Persona 4 Animation

To, jestli jste takoví a takoví sami moc nepoznáte - proto jsem tuhle postavu vybrala podle toho, co mi říkal Sempai. Persona 4 Animation jsem neviděla (protože všichni vědí, že jsem proti téhle hře i anime měla menší averzi), ale většinu hry jsem byla přinucena nakoukat. Chie má ráda jídlo, bojové sporty, je hodně hlučná a...docela rager. Navenek působí hodně sebevědomě, ale ve skutečnosti je dost nejistá a svojí hlučností a spoustou mluvení jenom zakrývá svou nejistotu.. To je taková přesná definice mě. Věc, která moc nesedí je ta, že neumí vařit (i když to já možná taky ne, jen mi to ještě nikdo neřekl:D).

Krom Chie pak v sobě nacházím i trochu z Gutse z Berserku - mám svojí obrovskou hrdost, jsem tvrdohlavá a vznětlivá, často přeceňuju svoje schopnosti a do všeho se vrhám po hlavě.

15.) Oblíbené zvířátko z anime


Chi - Chi´s sweet home

Chi´s sweet home je anime s kratičkými epizodami ze života ztraceného koťátka, které zažívá dobrodružství v domě své nové rodiny, která žije v domě, kde jsou zakázaná domácí zvířátka. Je roztomilá, uřvaná a skvěle naanimovaná. Jestli si budete chtít u něčeho odpočinout, rozhodně tohle anime zvolte. Tady je můj nejoblíbenější díl:

16.) Anime s nejlepší animací


Byousoku 5 centimeter

Když si zadáte tohle anime do googlu (nebo jenom když kouknete na video u otázky na nejsmutnější scénu), tak uvidíte, o čem mluvím. Samozřejmě, že Miyazakiho filmy mají taky nádherná pzadí a animaci, o tom žádná, ale Makoto Shinkai dělá filmy hlavně po vizuální stránce (třeba Zahrada slov je ještě vyšší level, ale ten film se mi tolik nelíbil). V Byousoku je nádherná animace padajících lístků sakur (podle toho i název filmu - 5 centimetrů za sekundu, to je rychlost padajících sakurových lístků). Ale i v jiných scénách se vám zatají dech - i noční oblohu mají animátoři zvládnutou.

17.) Nejnudnější anime

Comic Party 

Na tohle anime snad ani neexistuje gif jak to bylo hrozný. Bylo to fakt utrpení. Já vlastně ani nevím, proč jsme na to koukala, opravdu nevím, jestli mě k tý televizi někdo připoutal enbo co...já si totiž ani nepamatuju, o čem to anime pořádně bylo. Jediné, co si pamatuju, že jsem při sledování jednoho dílu byla schopná třikrát usnout. Nikdy bych to nikomu nedoporučila, protože pro mě to byl absolutně ztracený drahocenný čas který jsem mohla dát jinému, lepšímu anime (což podle mě je i podprůměrná hrůza). Je tam tolik trapných stereotypů, snaží se to být vtipný, ale vám se chce brečet, ale říkáte si, že když už jste na tom zadrbali tolik času, tak to dokoukáte, ale s každou další minou toho víc a víc litujete, až si na konci rvete vlasy z hlavy.

18.) Anime, které nechcete už nikdy vidět

Midori: Shoujo Tsubaki

Že to podle obrázku vypadá roztomile a hezky? NE, NENÍ. Ze začátku to vypadá hezoučky, ale pak se to změní na odporné psycho. Odporný je to, co tenhle film charakterizuje - výjevy rozkladu těl, sexuální zneužívání znetvořenými lidmi, rozšlapávání zvířátek. Viděla jsem to jednou a nikdo mě znovu nepřinutí se na to podívat. Je nepříjemný se na to koukat, nepříjemný to poslouchat, nepříjemný na to jenom myslet. American Horror Story: Freak Show je oproti tomu litrovej vývar ze čtvrtky bujónu - setsakra slabý. V tomhle filmu je snad všechno, co je mi odporný nebo mě nutí cítit se divně, vystrašeně. Vím, že teď jsem tomu udělala reklamu, že se na to všichni podíváte, ale pak mi aspoň dáte za pravdu.

19.) Nejpřeceňovanější anime


Shingeki no Kyojin

Vzniknul kolem toho obrovský hype, který mě od toho odrazoval a když jsem se na anime podívala, tak mi přišlo...no ne rozhodně tak dobré jako všichni tvrdili. Jsou tak dechberoucí bojové momenty a emoční scény, bohužel tam zhruba tak od půlky vaří totálně z vody, postavy se chovají jako totální dickheadi (Armina tam mohli sežrat už na začátku a nikomu by to nevadilo), skoro všichni tam dělají dementní rozhodnutí a pak přijde nejskvělejší Levi se svým odporným účesem, na kterého se ani neobtěžovali dělat animaci. Kdy si lidi, co dělají anime uvědomí, že ne vždycky se musí dělat seriál hned, jak se to stane populárním? Kdyby počkali o něco déle a měli víc materiálu, nemuseli by tam dobrou třetinu seriálu vyplňovat bezduchými dialogy, řvoucím Erenem a flashbacky...i když, ono v manze se už posledních několik měsíců vůbec nic neděje, takže by to byla zřejmě úplně stejná nuda.
P.S. Po napsání tohohle jsem se koukla na pár těch dobrých scén...a možná časem tenhle postoj přehodnotím :D

20.) Anime, které se ti nikdy neokouká


Cesta do Fantazie

Viděla jsem to snad dvacetkrát a mohla bych se na to kouknout klidně znovu. Je tam tolik vizuálních vjemů, že se na to beztak musíte podívat několikrát a i tak tam pořád nacházíte nové věci. A díky mojí průpravě v japonské mytologii a povaze teď tenhle film vidím ještě trochu jinak, než jako malá holčička a než jako před rokem.









Žádné komentáře:

Okomentovat