sobota 28. února 2015

Katy Perry: Prismatic Tour v Praze....dojmy, postřehy a názory

Jak ěnkteří z vás víte, v pondělí do naší malé zemičky zavítala Katy Perry se svou megalomanskou show. A ano, já a Sempai jsme tam byli! Nemáme sice žádné ilustrační fotografie krom té výše, ale ani mě to nijak nemrzí. Když si vezmu, že kluk vedle mě celou show natáčel na mobil a celou dobu se ani nepodíval na podium, tak mi to přijde jako docela smutný telefonní záznam za ty peníze (a to nepočítám ten promarněný zážitek). A jelikož tenhle koncert budu muset za měsíc recenzovat do školy, tak si tady i pro sebe (a samozřejmě i pro vás) zesumíruju, co se mi líbilo, co ne, v čem to moje očekávání splnilo a v čem naopak zklamalo (i když těch kladů je rozhodně víc). Tak pojďme na to!


Četla jsem na tenhle koncert hodně recenzí a byly víceméně rozpačité a rozčarované. Ono totiž, když jdete na jakýkoliv koncert s nesprávnými očekáváními,tak je jasné, že se vám to líbit nebude. Jaká jsou teda ta správná očekávání? Musíte si uvědomit, že prakticky ŽÁDNÝ interpret naživo nezní hezky. Slyšeli jste Imagine Dragons na živo? Já jo a byla jsem zklamaná. Chápu, že spousta lidí an tu akci šlo s tím, že Katy bude zpívat úplně stejně jako na nahrávkách. To ovšem nezní nikdo, pokud nejede na playback (a playback spousta lidí bere taky jako podraz). Katy zpívala jak živě, tak i na playback a ani jedno jí nezazlívám, protože jsem už z toho, že každá hvězda je "dokonalý nadčlověk" vyléčená, Já se přišla podívat na show a zažít atmosféru obrovského koncertu s hromadou efektů, tanečních čísel a zazpívat si svoje oblíbené písničky. A vlastně taky se podívat na Katy jako na člověka. Sice jsme seděli tak daleko, že jsem z ní viděla jenom flek, ale i to málo mi stačilo. Dalším faktorem je, že průměrný věk návštěvníků akce se pohyboval v rozmezí 12-15, takže i tomu ta show byla přizpůsobená. Ono když se podíváte na texty písniček od Katy, tak zjistíte, že ačkoliv jsou líp aplikovatelné na život 20+, tak si v nich prostě každý člověk zlomený pubertálními hormony najde to, co potřebuje, mladým holčinám texty zvedají sebevědomí a nebo se na ně prostě setsakra dobře tancuje někde v klubu. A tomu taky ta show byla přizpůsobená - byla z velké části infantilní, přeplácaná a přehnaná (už se nedá říst ani nadnesená, protože co je moc, to ej moc...na druhou stranu už jsem taky mimo tu cílovku:D).

Teď ale k samotnému průběhu koncertu,Kdybychom měli místa u pódia, tak bychom si s Katy možná aji plácli, protože za necelých pět minut jsme byli vevnitř. Cítila jsem se trochu špatně, vůči těm, kteří tam čekali už tři hodiny předem a my sebráni proudem jsme se dostali dovnitř tak rychle (i když já to odnesla rozmáznutím o mantinely). Popravdě jsem za ten rychlej postup ráda, protože kdybych tam musela stát ještě další hodinu mezi pištícíma fanynkama, asi bych si ten koncert moc neužila, protože bych prostě a jednoduše byla hluchá. Což jsem si upřímně myslela i během koncertu předkapely (teda spíš předzpěvačky). Jak už jsem říkala, seděli jsme opravdu daleko (občas jsem z toho až dostávala závratě) a měla jsem pocit, že místo hudby se z reproduktorů line jenom hukot, protože předzpěvačka Charli XCX měla to ozvučení opravdu žalostný a především - zpívala naživo a nebála se zařvat do mikrofonu. Neumím si dost dobře představit, co asi slyšeli ti u pódia. I když ono asi je zhypnotizoval erotický tanec, který tam zpěvačka předváděla. Bylo mi jí chvilkama trošku líto, protože když zpívala, bylo cítit, že už diváci chtějí, aby to bylo za nima a konečně dostali to, kvůli čemu tam přišli (protože musíte vzít, že ti první, co tam přišli, tam byli od 18:30 a Katy přišla až ve 21:00...). Sama jsem byla ale překvapená volbou předzpěvačky, protože je momentálně docela známá, tudíž jsme na jeden lístek měli dvě populární hudební čísla, to není úplně špatný, ne? Jen opravdu hrozná škoda těch lascivních gest a špatnýho ozvučení, A ani to nezachrání, že je Charli strašně hezká baba,

A v devět přišlo na řadu to, proč jsme tam všichni (krom fanoušků Charli, kteří odešli už po jejím výstupu) čekali. Pro mě byl začátek zklamání jako hrom. Nejde tu o to, že jsem si uvědomila, že pěvecká stránka nebude nic extra (ono taky při tom tanečním výkonu, co tam všichni předváděli, by se to asi ani nedalo), ale spíš to, že Katy se rozhodla pojmout některé písničky jinak. Bohužel hned první dvě písničky, mé nejoblíbenější (Roar a Part of Me) byly předělány do elektra (protože v tom duchu se nesla první půlhodina koncertu). Jsem nadšená do všechn možných inovací, ale tohle mě fakt zamrzelo a nenahradilo to ani skákání přes svítící švihadlo. Takže koncert nebyl láska na první pohled. Ono to asi všem, krom extrémně ortodoxníxh fandů trochu trvalo, než se do toho tempa, kdy se zběsile měnily kostýmy a styly dostali. Vlastně to trochu trvalo i Katy, než přišla na to, jak si ke svým fanouškům najít cestu (což se jí pak přes podávání rukou a vyzvání dvou divaček na pódium povedlo). Během toho, kdy Katy jednala trochu mimo show (i když asi i to bylo naplánované) jsem byla opravdu nadšené, protože to tak trochu bořilo tu obrovskou zeď mezi námi a jí. Uvědomíte si, že i ona je člověk se vším všudy, že i když ěnco dělá ve videoklipech nebo na pódiu, tak když pak sundá kostým, tak žije svůj život. Dýchá, chodí na záchod, zamilovává se, prozpěvuje si ve sprše...je to divný takhle o "hvězdách" přemýšlet, ale prostě to tak je. To, že někdo vydělává miliony a má další miliony fanoušků, z něj neudělá nadlidskou bytost. Tohle uvědomění bylo hrozně hezký, protože kolikrát máte depresi z toho, že nikdy nebudete tak "dobří" jako nějaká z těch superstar... věřte, že tohle je z velké části spíš o tom, že někdo má obrosvké štěstí a proslaví se...a pak o hromadě práce. Tím nechci popularitu Katy nijak shazovat, protože udržet si takový kult osobnosti a základnu uctivatelů, to chce tvrdě pracovat a obětovat tomu velký kus života.

Jak jsem již zmiňovala, celá show se měnila tak často, jak to jenom šlo. Katy měnila kostýmy, měnila se stage, měnilo se promítání v pozadí. Dark Horse byl podaný velkolepě a o to víc pak bila do očí lascivnost "I kissed a girl", kde se ocicmávaly prdelaté mumie a na pozadí se promítaly další vykozený mumie. To bylo over the top. To jsem nevěděla, že další část koncertu mě bude iritovat naprosto stejně, ne-li ještě víc. Paradoxně tenhle hudební joke spousta lidí chápala, já moc en, ale psychedelické video s kočikama a následně Katy Perry v latexovém kočičím oblečku, se poustou creepy kočičích tanečníků se škrabátky a taneční písničky předělané do "burlesque" (nevím dost dobře jak jinak no nazvat), to už jsem si říkala, jestli ta mlha, kterou tam pouští, není náhodou tráva, protože jinak mi to přišlo jako zoufalý puberťácký štěk a pokud o cute-kontroverznost, který mohl fungovat...no, tak zhruba na většinu lidí tam? Asi jo...Ten pocit jsme měla během koncertu ještě jednou (tak to rovnou plácnu tady k tý kritice, ať je to na jednom místě). Byl to moment, kdy po aréně létalo obří nafukovací hovno. Mělo znázorňovat používaný smajlík, ale stejně...prostě hovno.

Co mě naopak dostalo, to byla část, která v sobě měla efektů vůbec nejmíň, ale měla jiný, emoční náboj. Nad pódiem se roztáhnul obrovský deštník se slunečnicemi a Katy zpívala klidnější, smutné písničky s kytarou. Celá aréna se rozsvítila světýlky a pobrečela jsem si (jak jak už mě znáte, brčení=kvalita :D). Byl to takový moment, kdy se všichni na chvilku zastavili a poslouchali a prozpěvovali si. Bylo krásný vidět, jak se zpěvačce trochu derou slzy do očí, když zpívá (i když to taky mohlo být trochu nahraný)...jako kdyby se jí při těch slovech vracely věci, který sama prožila (protože mě tyhle texty společně s atmosférou mě dostaly). Bylo to takové hromadné pobuleníčko.
Přišlo mi, že v téhle chvíli se celá show zlomila a byla (až na to létající hovno) trochu umírněnější, taková...dospělejší možná? I když měla Katy an prsou smajlíky a všude byla hromada glitrů.

Musím se vám přiznat, že jsem nechtěla,ať to skončí. Vždycky, když zhasla světla, chtěla jsem, aby přišla další písnička (což se mi dvakrát poštěstilo a nechápu, jak se Katy zvládá tak rychle převlíkat...já i když utíkám na autobus tak se oblíkám pomaleji). A to, udržet mě v sedadle tak dlouho bez koukání na telefon se už dlooouho nikomu nepodařilo (bohužel ani Hobitovi...). Proto na celou tuhle akci budu vzpomínat v dobrém, byl to krásný vánoční dárek, opravdový zážitek. A s perfektní třešničkou na dortu - písničkou Firework, doprovázenou nejen opravdovým miniohňostrojem,ale za pomoci speciálních brýlí, které se tam rozdávaly, i ohňostroj světelný. Nedostala jsem sice dechberoucí hudební výkony (i když pravda - pořád oproti ní krákám jak ožralej papoušek), ale dostala jsem víc, než jsem přesně to, co jsem chtěla - velkolepou podívanou všeho druhu, dojetí i zábavu, mé oblíbené texty, kostýmy, Katy Perry lítající na balónkách, obřího egyptskýho koně, ohňostroj a pohled na Katty Perry jak se snaží mluvit česky. K nezaplacení.

Žádné komentáře:

Okomentovat