Musím se přiznat, že spousta z těch předsevzetí je hloupá, sobecká a možná i naivní, ale nikdy nevíte, co vám život přihraje a jestli se to nakonec nějak nevyvrbí ve váš prospěch. Všechno se děje z nějakého důvodu a kdo ví...třeba když nějaké z těch předsevzetí splním, vrátí se mi to v jiné, hezké podobě.
1.) Zhubnout do cosplaye
Nejde o to, že bych byla tlustá, to fakt ne. Jde jen o to, že když si na sebe máte navlíknout upnutý cosplay a zadek se vám roztýká až ke kolenům, tak je na čase s tím něco dělat. Jsem hrozně líná na cvičení (vlastně i na dodržování zdravé stravy *podívá se na pizzu*), na druhou stranu jsem na sebe po půl roce zase oblíkla starý džíny, do kterých jsem se už od konce střední nemohla narvat...takže asi něco dělám dobře...i když sníst pizzu zrovna jedna z těch dobrých věcí není.
2.) Dodělat všechno, co začnu
Mám v hlavě vždycky milion projektů, nadchnu se pro hromadu věcí a nakonec z toho splním jenom jednu a ještě neúplně. Ráda bych dodělala cosplay, ráda bych nezapomněla na tenhle blog, ráda bych dodělala skrypta znaků, ale nijak se k tomu nemám. Kolikrát se přistihnu, že třeba přede mnou leží papírek a já ho mám vyhodit, ale je pro mě těžký jenom natáhnout tu ruku a zvednout ho. To bych si přála změnit. Až jednou překonám tenhle drobný odpor k dokončování věcí, budu fakt šťatsný člověk.
3.) Zažít road trip
Ono by mi vlastně stačil jen maličký výlet někam. Ale bez toho stoprocentního pocitu jistoty. Hrozně jsem se nadchnula pro nápad našeho kamaráda, že bychom v létě mohli cestovat po Polsku. Sice nad tím asi většina ohrne nos, že to není dost exotický, ale mě přijde exotický všechno, kde jedete do neznáma. Tak uvidíme, jestli mi za oběť padnou Jeseníky nebo třeba Varšava.
4.) Být laskavější
Říká se, že když chcete změnit svět, musíte nejdřív změnit sebe. Chtěla bych se na lidi víc usmívat a občas obětovat víc, než dávám normálně, abych udělala ostatní šťastnější. S tím souvisí i mnohem větší empatie. Porozumění. Ráda bych trochu zkrouhla svoje ego a dala tak větší prostor názorům ostatních, ať se mi líbí nebo ne. Přijde mi, že to dělám dost, na druhou stranu je pořád spousta lidí, se kterými nedokážu kloudně komunikovat a ráda bych to změnila. Ráda bych přestala rozlišovat lidi na "blbce" a ty ostatní (protože nikdy nevíte, jestli ten blbec nejste vy). Je to těžký, protože je toho hodně a vlastně musíte jít proti sobě, ale když budete do světa vyzařovat to dobré, to dobré se vám i vrátí (jo, už i já věřím na tyhle sluníčkový věci).
5.) Překonat své strachy
Tenhle nápad mi vnuknula Molly, protože je to hlavně její předsevzetí, ale přijde mi skvělý. Zvlášť proto, že já těch strachů mám hromadu. Jasně, asi si ejn tak nepůjdu zaplavat mezi žraloky, ale je tu pořád hromada strachů, co mě sužuje. Třeba strach ze tmy a nadpřirozena v té tmě. Už jsem viděla tolik hororů, že ve mě noční les vzbuzuje jenom neskutečnou hrůzu. Přitom je to místo plné života, barev...jen se po západu slunce mění barevná škála. Pak je tu strach z reakcí ostatních. Z toho, že udělám něco a ostatní se na mě budou dělat skrze prsty. Že budu upřímná a někomu tím ublížím, ale tím pádem nemůžu být upřímná nikdy. Je totiž docela velká propast mezi upřímností a krutostí (kterou spousta lidí vnímá jako jednu a tu samou a pak se halekají tím jak jsou díky tomu strašně skvělí, když všechno umí říct na rovinu). I když o sobě vím, že si nenechám jen tak ěnco líbit a ostatním nemažu med kolem huby, tak taky ví, že kolikrát jsem prostě stichat i když to ve mě vře. A pak jsem na sebe naštvaná, že jsem něco neřekla.
6.) Žít o trochu zdravěji
To ani tak nesouvisí s tím hubnutím jako s tím, že chci zkoušet nové věci a třeba zdravá strava k novým kulinářským zážitkům přímo nabízí. Je to další věc, co jsme si uvědomila u Molly, když jsem viděla, jak zdravě se u nich doma žije. Pomalu se učím pít víc čajů a zkoušet i ty, o kterých si myslím, že mi chutnat nebudou (protože nikdy nevíte). Piju Ajuvédské kafe. Snažím se tolik nestresovat. Trávím míň času u počítače. Sním každý den alespoň kousek zeleniny nebo ovoce (což ej u mě fakt pokrok). Ale chci to všechno ještě dotáhnout dál. Spíš mi tu jde o to překonat se. Miluju nezdravé věci, válení, flákání. Ale chci v sobě tu lenost a odpor a pohodlnost zlomit.
A jestli jste to přežili až sem, tak gratuluji! Za odměnu (je tohle vůbec nějaká odměna?!) si můžete přečíst jak jsme byli se Sempaiem v čajovně. Abyste rozuměli - Sempai nikdy v čajovně nebyl. Upřímně i já s chozením do nich mám problém, protože si je spojuju hlavně s vodnicema a kouřem (kterému jsem se podledních pár let musel v zájmu svého zdraví vyhýbat obloukem). Co nás překvapilo, tak maličká čajovna Wabi, zastrčená v centru města, vlastně není zakouřená vůbec. A vlastně je to tam hrozně fajn. Sice na vám oranžové světlo způsobí mírnou ospalost, všechno to ale vynahrazují čaje a hlavně...sushi! Sushi za super studentskou cenu. Kvalitativně asi není tak dobré jako v sushi restauraci, ale když se chcete po perném dni naprat až po uši syrovou rybou horou rýže, aniž byste pak celý měsíc museli hladovět, je to ta správná volba! Navíc tu nabízejí tuaréga (ve dvou verzích-obě boží) a hromadu jiných čajových i nečajových specialit, které chci vzhledem ke svému předsevzetí o větší odvaze ochutnat. Třeba Komboochu.
A jaký je váš nejoblíbenější čaj? Nebo který čaj byste doporučili někomu, kdo si k čaji hledá cestu (ale nesnese moc hořkou chuť)?
P.S.Měli tam celou obří krabičku Zasněženého vrcholku Mollysi!^^A jaký je váš nejoblíbenější čaj? Nebo který čaj byste doporučili někomu, kdo si k čaji hledá cestu (ale nesnese moc hořkou chuť)?
Žádné komentáře:
Okomentovat