Už jsem vám říkala, že jeden z důvodů, proč miluju život v Olomouci je koncentrace sekáčů na kilometr čtvereční? Ne? Tak teď to víte. V žádném městě, snad ani v Praze jsem neviděla tolik sekáčů vedle sebe, až tady. Což je moje spása i zhouba. Miluju nakupování oblečení. Originálních kousků. Levně (spíš mi ani nic jiného moc nezbývá). Má zhouba je to z toho důvodu, že i přes ty nízké ceny nakupuji tolik, že už ty částky nejsou malé (můj momentální MAXIMÁLNÍ rozpočet na oblečení je měsíčně 200 korun...za což by si spousta lidí nekoupila ani rukavice). A další věc - náš byt je žalostně malý. Tedy malý je pro dva lidi přiměřeně, ale žalostně vzhledem k mé touze nakupovat v sekáčích. Přiznávám se, že přinést si domů krásný kousek oblečení je pro mě podobný obal na nervy jako pro některé lidi sladké nebo kouření. Tudíž asi tušíte, že jsem toho nejvíc nasbírala během zkouškového. Za každou zkoušku jeden kousek. Musím pochválit Sempaie že tuhle mojí "úchylku" nese statečně. Musí snášet mé uzurpování ve společné skříni a především vždycky nějak překousnout to, že když jdeme do města, tak obejdeme i sekáče (já ho na oplátku nechávám hrát Personu, která se zase příčí mně). Co mě neskutečně mrzí je to, že tuhle "vášeň" nesdílí se mnou - nemá věci ze sekáče rád...vlastně nemá rád ani ten styl oblečení, který si kupuju, protože si většinou odnáším ty nejšílenější nebo nejvíc "retro" kousky..ale je statečný. Krom sekáčů jsou pak mým dalším morem bleší trhy a ebay. V poslední době...vlastně hlavně ten ebay. Jelikož mi nikdo nepíše dopisy, tak mi dělají alespoň radost balíčky v poště. Takže i doplňky z tohoto magického internetového království tvoří nedílnou část mého šatníku.
Každopádně, dneska jsem byla doma (hrdině bojuju s nemocí) a byla jsem tak zmožená děláním věcí do školy, že jsem se trochu upravila a vyzkoušela pár módních kreací ze sekáčových věcí. Omlouvám se předem všem fotografům, protože používat zrcadlovku na selfie fotky v zrcadle je na "přesdržku". Plus mám špinavý zrcadlo (pokoušet se zaprášený zrcadlo vyčistit vlněným svetrem nebyl nejlepší nápad...). A krom toho máme v chodbě tmu jak v pytli, takže v zájmu toho, aby bylo něco vidět, jsem musela nastavit vyšší ISO a čas uzávěrky...což s mýma olšovýma rukama znamená 90% mázlých fotek, Jo a ještě promiňte za ty rámy zrcadla a uřízlé končetiny a děsivou photoshopovou úpravu ve stylu instagramu:D (když mně se to líbí:D)
