20 věcí, co mi v poslední době udělalo radost / 20 things that made me happy recently

Už se tu dlouho nic neobjevilo a jelikož je venku krásně a já cítím, jak se do mě vlévá "léto", tak se s vámi chci podělit o trochu optimismu, kterým teď překvapivě (vzhledem ke zkouškovému) srším. Hlavně se na tenhle článek zase podívám, až mi bude na nic a uvědomím si, že je tu spousta malých věcí, které mi dělaly (a dělají) radost. Mimo to jsem se rozhodla své články psát dvojjazyčně - dozvěděla jsem se totiž, že na můj blog občas zavítá i můj penfriend Shingo a jelikož stojí google translator za starou bačkoru, tak si na takový "překladač" zahraju sama. Už jsem anglicky nepsala celkem dlouho (myslím takhle veřejně), takže mi promiňte moje hrubky a případné nepřesnosti...

It has been a long time since I posted something at this blog. Since it is really nice outside and I feel like there is a "summer"  flowing through my veins, I would like to share a little piece of my optimism that I (in spite of having "pre-exam time") have. But most importantely, when I feel under the weather again, I will look at this article of mine and I will realize that there is a lot of small things that made (and stil make) me happy. And by the way I decided to write my "blog posts" in english as well - I found out that my penfriend Shingo sometimes visits my blog! And because google translator sucks, I will become "translator" myself! It has been a while since I last wrote in english  (I mean in "public"), so I am sorry for all the mistakes...

1.) Slyšela jsem mamku smát se do telefonu.

     I heard my mum laugh in the phone.

2.) Venku to krásně voní. Ráno zemitě, v poledne ako rozpálené chodníky a večer obilím a teplým vánkem.

It smells so nice outsie. In the morning it smells like clay, in the noon it smells like hot pavements and in the evening it smells like grain and warm breeze.

3.) Petrovi konečně přijde figurka Mikasy! Čekal na ní rok, zabrali mu jí na celnici a i když jsem z toho ze začátku moc radost neměla, nakonec jsem ráda, že se jí konečně dočká.

Petr will finally get his Mikasa figure! He has been waiting for her for a whole year, it got stuck at custom house and even though I wasn´t happy about it in the beggining, now I am happy that his waiting will end soon.

4.) Koupila jsem si semínka a zasadila je. Zatím se jim vede krásně!

I bought some seeds and planted them.So far they are doing well!

5.) A mým ostatním kytičkám se taky daří skvěle. Všechny mi znovu rozkvetly. Tedy krom rukoly, ta je jenom den ode dne větší.(I když mi už jednou málem umřela - nechala jsem jí bez vody celý víkend)

And my other flowers are doing well too. They bloomed once again. Except the rocket, it is just growing bigger and bigger every day.(Even thought it almost died when I left it without water for a whole weekend)

6.) A dostala jsem kytici chrysantémek! (bohužel ty růžové už uvadly)

And I got a boquet of little chrysantemum flowers! (sadly the pink ones has already faded)

7.) A dostala jsem se na jednoobor japonštiny, yahoo! Příští rok ze mě bude zase prvák.

I got accepted to "single" japanese language at university, yahoo! I am going to be a freshman next year again.

8.) Konečně jsem si poslechla dvě nová alba od Three Days Grace. A zjistila jsem, že se mi pořád jejich hudba hrozně líbí.

Finally I listened to two "new" albums by Three Days Grace. And I found out that I still love their music.

9.) Dostala jsem dopis od mojí nejmilejší kamarádky Mollyse...s tou nejrozkošnější pletenou lamičkou (nevyfotila jsem jí, protože je moc plachá). Podívejte se na to nádherné písmo...Mollys je prostě skvělá.

A got a letter from my best beloved friend Molly...with the most cute knitted llama in the world (I didn´t take a photo of her since she is really shy). Just...look at this cute handwritins...Molly is such a sweetheart.

10.) Byli jsme v zoo, autem (přesně tak, celé jsem to odřídila). Bylo nádherně, široko daleko nikdo, dali jsme si nanuka a mangustičky a charzy nám krásně pózovaly.

We went to zoo...by car (yes I drove all the way). It was so nice outside, no people around, we had an ice cream and mangooses and charzas were posing so nicely for us.

11.) Začala jsem pracovat na zbraních pro Tracer. Ještě je an nich hodně práce, ale budou nakonec svítit!

I started working on Tracer guns. There is still a long way to go, but in the end...they will be glowing!

 

12.) Dokončila jsem komix "Jeden průměrný den pana Tučňáka". Teď nám visí na lednici.

I finished a short comic called "One ordinary day in mr. Penguin´s life". Right now it is hanging at our fridge door.

 

14.) Konečně je dost teplo an to, abych mohla nosit všechny ty šaty, které jsem si nakoupila po sekáčích.

Finally, it is warm enough for me to wear all those dresses that I bought in Second Hand shops.

15.) A dostala jsem brigádu, yay!

And I god a part-time job, yay!

16.) A po htozně dlouhé době jsem zase něco kreslila. Už jsem úplně zapomněla, jaká to může být zábava^^

And after a looong time I finally draw  (and painted) something. I almost forget how great it is. ^^

17.) Udělala jsem si obří tabulku japonské gramatiky a cítím se teď hrozně chytře.

I made a huge summary of japanese grammar and now I feel really clever.

18.) Začala jsem číst knihu, kterou jsem si chtěla přečíst už hrozně dlouho. Napsal jí óe Kenzaburó a jmenuje se "Soukromá záležitost". Je to sice hrozně depka, ale mám radost z toho, že jsem si našla čas na to, si jí přečíst.

I started reading a book by Óe Kenzaburou called "Personal matter" that I have wanted to read for a long time. Even though the book is depressing I am still happy that I found some time for reading it.

19.) Přečetla jsem pár kanji v openingu anime Parasyte a přišla jsem si chytrá ještě víc!

I managed to read some of the kanji in Parasyte anime opening and I feel even more clever!

 

20.) Jsem moc šťastná, že si na sebe s Petrem děláme víc času...že si najdeme čas na věci, které nám přišly nepodstatné. Že se smějeme naprostým hloupostem, pošťuchujeme se a jsme rádi jenom za to, že se máme. Že je nám spolu tak krásně, jako už dlouho nebylo. Že se v nás něco krásně změnilo.

I am really happy that we have more time for each other with Petr. That we are able to find time for some things that seemed to be unimportant to us. That we laugh at all the silly jokes, that we are teasing each other and that we are simply glad that we have each other. That we feel the best in a a long time. That something changed in us...in the most beautiful way.

"Kdy ses stala expertem na japonskou literaturu?" - "Včera"

Hrozně jsem na tomhle blogu chtěla udržet standart alespoň čtyř článků měsíčně. Hah, to se asi nepovede. Od Animnefestu toho bylo tak nějak moc a mám pocit, že ještě bude. Jsem nemocná. Failnula jsem přijímačky. Přípravu na další přijímačky nestíhám. Asi jsem nalítla podvodníkovi, kterýmu jsem zaplatila za část cosplaye a on mi nepošle nic. Zítra píšu japonštinu a ani mě nestresuje, že to neumím. Místo toho hraju Bloodborne a Smite a vlastně dělám všechno, jen ne učení na zkoušky. Nějak jsem na spoustu věcí rezignovala, hrozně jsem se spoustou věcí unavila. Říká dvacetiletá, haha! Vlastně ani nevím, o čem psát, protože se v mém životě krom nakupování v sekáči, ležení a učení a dělání konin nic pořádnýho neděje. Vlastně jsem byla na food festivalu, tak o tom bych mohla jednou napsat. I když v tuhle chvíli už vím, že nenapíšu. Fuuuu.
Chci si jít nafotit cosplay, ale ani se nemůžu přesvědčit, že bych měla jít, oblíknout se do toho a vláčet foťák pár metrů před barák na koleje. Chjo. Za chvíli budu línná si dojít i pro to conjee do lednice. Jo, uvařila jsem congee a jím ho jenom já, protože Sempai by do toho nešťouchnul ani klackem, aby to po něm neskočilo.
Držte mi palce, ať ěm ěnco přinutí vylízt z mojí nory...

Můj první Animefest

Tak a je to za námi. Animefest 2015 - můj první Animefest (je to docela ostuda, protože jsem takový Advíkový matador, ale Animefest jsem zanedbávala). Každopádně, byl to obrovský zážitek. A teď, pár dní poté, když už se prach usadil, když je bordel v bytě sklizen a cosplay schován ve sklepě, je ten nejvhodnější čas na to, celé si to sesumírovat.

Předanimefestová panika

Proč tu nic není? Důvodů je hned několik.
V sobotu se mi rozbil notebook. Dneska už ho mám doma, spravený, čistý, krásný, hebký. Nepřehřívá se, neseká...ale nemám v něm nic. Za svůj šestiletý život byl můj počítač už třikrát nemilosrdně vymazán. Vždycky jsem to přežila, přežiju to i teď, ale přišla jsem o všechny svoje drahocenné fotky, písničky, filmy. Jsem chronický anti-zálohovač, takže mám zase velké fň. Přišla jsem i o svoje těžce vydobyté slovníky, programy na úpravy videí, photoshop...no, bude to ještě chvilku trvat, než bude Taťána (tak se můj notebook jmenuje) zase ve formě. Ale dostala novou klávesnici, kde jsou písmenka u sebe blíž, takže už mi do ní nebudou tolik padat drobky.
A krom toho se blíží Animefest, na který jsem si koupila lístek v naivní představě, že stihnu dodělat cosplaye. Je to za týden a já nemám ani fň, výrobu zbraní jsem vzdala úplně (nebo spíš odsunula na Advík), tak snad se povede alespoň ten zbytek. Momentálně je to v té vtipné fázi, kdy jsme se Sempaiem vyrobili "figurínu" mých nohou a ty nohy teď leží v předsíni jako půlka ožralýho člověka, co usnula na cestě domů. Ale po Animefestu sem určitě napíšu.
Jinak Sempai má v sobotu narozeniny, ale slavíme je už dneska. Připravila jsem pro něj boží dárky (spíš super zabalený a opravdu si myslím, že to balení je BOŽÍ). Tak to sem vyfotím a dám taky. Teď čekáme na pizzu (jelikož do cosplaye jsem zhubnula extrémní prací na něm), dáme si dort, co jsem udělala a bude to super.
Mějte se krásně a makejte na cosplayích!!!

Rukolka season already???

Takovýhle krásný pan housenka na mě čekal před třemi dny po příchodu domů. Z tohohle obrázku můžete usoudit dvě věci - že jsem vášnivým pěstitelem rukoly a že mám ráda Cyanide and Happiness (pro ty, co pana housenku neznají, tak se podívejte zde):

Udělalo mi to neskutečnou radost, tak jsem se s vámi musela podělit o to, jak se Sempai šikovný a jak na mě myslí, abych nebyla smutná, když se vrátím zmlácená ze školy.Zmlácená až na buněčnou úroveň přidáváním nekonečných japonských koncovek. Ale pan housenka mě rozesměje vždycky, když se na něj podívám (a když se potěším nad tím, jak krásně mi rukola roste). A když jsem tu u svých zahrádkářských úspěchů - podruhé mi vykvetla bazalka! Už to vypadalo, že je s ní konec, že se nevzpamatuje, ale po přesazení se vzchopila, znovu vyrostla a vykvetla. Zkouším nasušit lístky, abych měla domácí koření (ano, doteď jsem ji měla jako "rostlinného mazlíčka"). A rozkvetla mi podruhé i kytička neznámého původu a druhu, kterou jsem dostala po Vánocích. Ono já ty kytičky mám místo zvířat. Kdyby to bylo na mě, tak máme králíka, shibu a pravděpodobně i straku. Ale zatím nemůžeme mít nic, tak pokaždé, když zatoužím po mazlíčkovi, tak se mi pořídí kytka. Za dva týdny je Flora, to bude moje zhouba. Dneska jsem si z Baumaxu málem odnesla meduňku. Vždyť ta ani není koření a k jídlu nesušená není dobrá! Ale tak krásně voní!
Dneska jsem si dala od cosplaye chvíli oraz. Sempai totiž potřeboval do školy nafotit svůj projekt na keramiku. Spousta z vás určitě zná "poro" zvířátka z League of Legends. Sempai si je přetvořil trochu podle svého a udělal jich celou rodinku, která dneska šla na výlet do jarní přírody. Vyhrabali se z listí po dlouhém zimním spánku, posnídali sedmikrásky, tatínek přinesl mamince kytici, protože jí má moc rád. Vozili synáčka na chlupatých zádech, lezli po stromech, Tatínek a junior rošťácky snědli mamince věneček, který si upletla na ozdobu. Zatím nemám fotky upravené, ale abyste měli představu...

Tak snad i vy si užíváte sluníčka a jara ^^

Noc s Andersenem 2015 - Do Japonska a zase zpátky

Musím konstatovat dvě věci, které si v tuhle pozdní noční dobu uvědomuji (píši tento článek v jednu ráno) - že jsem jako zpomalený film a sova k tomu. Zpomalená sova. Noc s Andersenem byla minulý pátek a já o tom pořád nenapsala a přitom to byla největší událost posledních týdnů!Přiznám se, že tenhle týden jsem na blog neměla ani pomyšlení, pracuju na cosplayi, ráda bych ho dodělala do Animefestu. Ale teď k samotné Noci...

Pro ty z vás, kdo nevědí, co je Noc s Andersenem - jedná se o každoroční akci knihoven. Úkolem Noci s Andersenem je přiblížit dětem svět čtení, rozvíjet jejich představivost, na chvíli je odtrhnout od počítačů, pomoci jim zažít nějaké nevšední dobrodružství s knihou v ruce, Já sama jsem takhle před 11 lety přišla na Noc s Andersenem, jako malé pískle nadšené čtením...a letos jsem přišla jako pomocnice, která má děti ke čtení přivést. A jelikož jsem svým nadšením pro Japonsko (nečekaně) proslavená, zvolilo se za letošní téma Japonsko - jeho pohádky, legendy a kultura. S paní knihovnicí jsme akci pečlivě připravovaly, ale jelikož na Japonsko jsem já ten "odborník", tak jsem měla spoustu věcí v rukou i já sama. Přiznávám - měla jsem hrozný nervy. Ono je něco jiného povídat třídě dospělých lidí a třídě dětí, které nechápou spoustu vtípků, které nemůžete zavalit hromadami "důležito - zajímavých" informací...což mně, giganticky ukecanému člověku činí problém. Ale celé to dopadlo moc krásně :)
P.S. Ne všechny fotky v článku jsou moje, jelikož jsem si před začátkem focení ťápla na objektiv a 90% fotek jsem tak měla zaostřených na tu ťápotu - alias fotky na fň.

Utrpení nenažraného člověka

"Ja zomieram" jak by řekla kamarádka Bóši v půlce hodiny japonštiny. Fakt mám pocit, že zhořím (a zdrojem je zřejmě ochromující bolest mých svalů). Víte jak jsem říkala, že chci žít zdravěji? Tahle myšlenka se přetransformovala do "potřebuju za měsíc zhubnout a mít zadek jako z oceli (nebo aspoň hliníku)". Proč? Jelikož zima na mě zapracovala. I když nenažraní lidé si vždycky musí najít nějakou výmluvu, jako zimu, léto, sklon zemský osy...pro to, aby odůvodnili to, že jim špeček leze přes kalhoty. A já přiznávám: JSEM ŠPEKATÁ, PROTOŽE ŽERU JAKO PRASE. A to se změní! Nebo už se mění...teda...aspoň si to myslím. Za měsíc je Animefest. Nejenom, že nemám dodělaný cosplay ani z půlky, ale...prostě se do něj nevejdu. A když vejdu tak mám zadek rozteklej až na lýtkách...no, není to krásný na pohled a už ani náhodou an pohmat (i když doufám, že mi na animefestu nikdo na zadek sahat nebude. Tudíž jsem nasadila prasácké tempo cvičení a svůj jídelníček jsem radikálně změnila - už týden jsem neměla pizzu, asi můj rekord. Vlastně ani brambůrky, čokoládu, pečivo...a do toho cvičím jako blázen (vím, že se to nemá přehánět, ale já razím takové heslo, za které by mě každý fitness trenér zlískal - dokud to pořádně nebolí, tak to nezabírá a i pak se musí jet). A i když nevím, jestli to zvládnu, tak tady máte pár věcí, které jsem si za těch pár dní "protrpěla"...

1.) I když svého přítele miluji, v tomhle je to s ním těžký. On má totiž opačnej problém (můj vysněnej) - cpe se, ale je jak tyčka. A tak, když jsem za ním dneska přijela a viděla tam ty brambůrky, čokolády, čokopiškoty, bonbony...a v lednici salsa a koupený sýrový nachos. Byl to boj. Bolest. Pot. Slzy. Sempai a jeho věta "Vždyť ale držíš dietu", když jsem po něčem sahala. Přemýšlela jsem, jestli bych z vlastních slin s trochou vanilkového aromatu mohla udělat pudink. Ne, nemohla.

2.) Strašně mi chybí konzistence pečiva. Ne chuť, ta je mi putna, ale prostě ta křupavá konzistence, enbo naopak ta neopakovatelně chlebově mazlavá. Ale já místo toho jím jenom MOKROU zeleninu. Jak já toužím po něčem suchým. Asi sežeru houbu na mytí nádobí.

3.) Užívám si olizování věcí. Protože olizovat není to samý co jíst. Koupila jsem si kokosový olej na obličej, ale pořád si ho mažu jenom na rty, abych aspoň cítila tu kokosovou chuť. Olizuju příbory, protože chutnají hezky železně. Vždycky jsem říkala, že sýrová omáčka u nás na intru chutná jako omítka. *pohled na lahodnou zeď*

4.) Všude čtu o nějakých dietách a kdykoliv přijde na to, co můžete za den sníst, jenom zařvu: ,,To je ale kurňa málo!", a převrátím stůl.

5.) Propadám panice, protože vím, že to trvá hrozně dlouho, než člověk zhubne. A taky vím, že chci ještě v životě jíst něco jinýho než papriky a kuskus. Ale bojím se, že nebudu moct a budu do konce života odkázaná jenom na olizování...